KK Slavia C – SK Žižkov C
Někteří naši služebně starší hráči stále cítí v kuželně Edenu nostalgii doby, kdy jsme zde měli domácí dráhu. Tehdy ještě hráli pardálové Mirek Doležal, Karel Lacina, František Hladík, Honza Špinka, Peter Brveník a Honza Platil. Zejména posledně jmenovaný často pil jako dotahovák místním krev, když často téměř prohraný zápas obrátil v naši výhru.
Dnes se však musíme obejít bez jejich pomoci a toliko se alespoň řídit jejich radami. Připomenu některé:
– Netrénuj, zkazíš si ruku!
– Drž se soupeře a posledním hodem jej přehoď!
– Špicuj!
– Proti kuželce!
– Koukej na prkno!
– Opatrně, ať se nezraníš!
a další již legendární rady.
Ostatně i k zápasu jsme přistoupili opatrně, tedy po jednom. Nejprve přistoupil Tomáš K., který se nedopatřením dostavil s předstihem jako první. Sotva usedl na kuželně, aby si odpočinul po náročném cestování s rouškou, byl vyzván zahájit hru. Po kratší licitaci povolil soupeř pouze krátkou aklimatizaci v délce cca 2dcl Pilsner Urquell. Byv sám proti třem, nemohl se pouštět do větších akcí a brzy stál ve sportovním na plánu.
Během hry zprvu zřetelně cítil značnou neochotu kuželek ke spolupráci, zejména v porovnání s kuželkami žižkovskými. Ale snad za to mohla zprvu nízká provozní teplota dřeva po delší pauze, neboť v dorážce začaly kuželky zázračně spolupracovat (někteří tvrdí, že se vzadu konečně probudil Číňan a v rozespalosti si spletl dráhy a smetákem pracoval pro nás). Ve druhé části duelu začali místní často běhat dozadu ke stavěčům (prý se slovníkem česko-čínským v ruce) a výsledek se projevil ve druhé dorážce. Tomáš polevil, ale soupeř také.
371 – 428
Druhý k zápasu přistoupil Vláďa. Ten si mohl aklimatizaci užít v plné míře a v dobrém rozpoložení, hlasem i gesty podporoval spoluhráče ve hře.
Když nastoupil na plán, zhruba druhým hodem přerazil číňanovi smeták i s rukama a pokračoval ve standardní dělostřelbě. Kuželky lítaly jako v Karabachu a když přidal i pěknou dorážku, bylo veselo. Na jedničce také malinko přibrzdil, ale náskok se soupeři stáhnout nepodařilo.
413 – 418
Pavel, na něhož dnes dopadla organizační tíha velitele, (bylo nás pět) nedokázal starosti na dráze zcela vytěsnit z hlavy; k tomu byl ještě rozrušen ze zvýšené ceny parkování před stadionem. Každý sám zná, že stačí malinká výchylka mozku a kule jdou centimetr jinam a je zle. To je pěkně popsáno v seriálu Návštěvníci, kde se CML, jsa nakloněn mylně domníval, že koule (zde: neznámý objekt) jde do kuželky (do Země) a ona zatím mířila do újezdu (fíku, chyby, černé díry …). Pavel však neměl řešení pana Drchlíka (lahváč však měl), a proto musel vychýlen hrát až do konce. Ten však nebyl trpký, protože soupeř byl vychýlen ještě více. Nutno dodat, že se svými programátorskými schopnostmi kapitán ke konci boje výchylku korigoval a na jedničce zahrál moc pěkně.
346 – 404
Tomáš P. zahájil další boj pěknými plnými. Někdy v té době však teplota dřeva vzadu na druhé dráze překročila optimální hodnoty a ochota spolupráce naopak ochladla. To se naplno projevilo v dorážce. Soupeř na tom nebyl o mnoho lépe. Sehnat dalšího Číňana zřejmě není snadné ani na Slavii.
Chleba nebo spíše rýžové nudle se lámaly v druhé půli duelu. Oba trpěli v plných, ale Tomáš trochu víc. Po vyrovnané dorážce soupeř zvítězil „o devítku“.
401 – 389
Nyní přistoupila Hanka s trpkou zkušeností z výpomoci našemu béčku, kde se jí příliš nedařilo. Dnes si spravila chuť, co se počtu narubaného dřeva týká. Pěkné plné, dobrá dorážka, ale její soupeř byl i dnes stejně jako minulý týden nelidský. Rubal dřevo jako lesní harvestr a v dorážce si snad neotevřel hůře než sedmičkou. Výkon zopakoval i po půli a ač Hanka dělala, co mohla, nestačilo to.
445 – 431
Extrémní organizační vypětí kapitána přineslo ovoce asi pět minut po ukončení předchozího boje. Protože jsme začínali dříve, soupeř neprotestoval proti pozdnímu příchodu Jirky. Ten je sice hráč ze soupisky, ale pracovní povinnosti mu neumožňují věnovat se kuželkám častěji jak dvakrát ročně. Přišel dnes pomoci týmu v zoufalé situaci. Bylo na něm udržet celkový počet shozených kuželek na naší straně. Nebylo jich málo pravda, 94, ale Jiří již dlouho nehrál a mohl čekat nejsilnějšího protihráče Slavie. Úkolu se chopil nebojácně a ač vědom si své formy dané chybějícím zápolením, neztrácel nervy ani když se nevedlo. Soupeř by musel zahrát o padesát více a to se mu nepodařilo.
395 – 342
Vyhráli jsme 3:5
2370 – 2412
Následujícího dne po nás zasadili další ránu Slavii Dánové spolu se Slovinským a Italským rozhodčím. Na tento černý týden nebudou Číňané vzpomínat v dobrém.
Zapsal Tomáš K.
