SK ŽIŽKOV PRAHA C – SK METEOR PRAHA C

Tentokrát jsme na naší kuželně přivítali borce z Meteoru.

Tomáš H.(403) se oproti minulému zápasu zlepšil o kuželku, soupeř mu ale k bodům přičichnout nedal.

Pavel(462) bohužel soupeřům už před zápasem slíbil, že nehází víc než 470, točil sice náběhem na pětistovku(250), ale dané slovo dodržel a za kvílení brzd se uhlídal.

Vláďa(456) měl v hlavě problém s přepínačem plné/dorážka. Zatímco do plných kuželkám navzdory příslušnosti k Žižkovu ukazoval pořádné meteory. V dorážce spíše připlivával.

Jelikož naše Déčko zatím vychází bodově naprázdno, přijel náhradník Martin(397) s cílem ochutnat sladkost vítězství, aby pak na své ovečky mohl vítěznou náladu přenést. První dráha se mu nepovedla zcela podle představ, ale na druhé už ukázal co v něm je. Manko na soupeře už ale bohužel těsně nedotáhl a tak doufal, že ho ty 4 kuželky nebudou mrzet.

Před poslední rundou jsme měli velký náskok na kuželky, ale k výhře nám stále chyběl bod

Tomáš P.(397) ho zajistit nezvládl. Podal vyrovnané výkony, ale soupeř byl prostě lepší a tak se závěrečné drama odehrálo na drahách 3-4.

K popisu toho, co se odehrálo na drahách 3-4 existují dvě verze příběhu:

První verze – prožitá na vlastní kůži Tomášem K.: „Se z toho po….“. „Vůbec nechápu co tu dělám“. „To už snad ani nejsou kuželky“. „Nechápu, že jsem vůbec poslechl Vláďu a vzal jsem si ty bowlingové boty“. „To už by snad bylo lepší bez nich nebo na bruslích, možná i lyže by byly lepší“. „Kloužu se tu jak na rybníce“. „Nic nevidím“. „Vzadu asi podle zvuku něco padá, ale stěží tuším co.“ „Mám problémy udržet se při odhodu v poloze, která je ještě slučitelná se životem“. „Kropím, teče mi do bot, kloužu pořád“. „Stěží jsem si všiml, že už kloužu na druhé dráze“. „Soupeřovi to furt nějak hraje“. „Pořád žiju“. „Je konec“. „Jak to dopadlo?“

Druhá verze – zaznamenaná všemi okolo: Tomáš K. nastoupil v pohodě, po pár hodech je vidět, že ho nerozhodily ani chybějící boty, ani chybějící brýle a shazuje jednu sadu kuželek za druhou. Sem tam si namaže boty, ale na jeho výbornou hru to evidentně nemá vliv. Soupeř hraje skvěle, předvádí úžasnou dorážku, ale Tomáš to má pod kontrolou a hlídá si výhru. Otáčí se do publika: „Jak to dopadlo?“ ..  „67?“ .. „no 367 není moc, to jsem doufal ve víc, ale co se dá dělat“ .. „467!“ „COŽE?“ „já vyhrál?“