Konstruktiva D – Žižkov C
V jednom z dřívějších komentářů jsem popisoval peripetie hráče, který se
pokouší účastnit domácího zápasu týmů z kuželny Uhelných skladů. Absolutní
tma, děsivá zákoutí, tajemné zvuky… Takové zážitky, zdá se, ke
kuželkářskému sportu v Praze běžně patří. Tak například Konstruktiva.
Příchod do těchto zapomenutých končin časně na podzim ještě osvětluje
denní světlo, avšak odchod či nedejbože odjezd provází nejedno riziko.
Takový pěší kráčí od brány areálu a od posledního zdroje světla přímo do
tmy směrem kudy tuší, že vede ulice. Kdykoliv hrozí srážka se stromem,
ohradou, nefunkční lampou, černým jednorožcem, pád do potoka nebo pád přes
dříve odcházejícího kolegu, který nyní bezvládně leží ve tmě. Další pastí
jsou jámy na povrchu cesty. Hloubka některých strčí do kapsy proslulou
Hranickou propast a i ty nejmenší představují pozvánku na orthopedii či
přímo poukázku na invalidní vozík.
Ani motorizovaný hráč to zde nemá lehké. Ba dokonce ani v případě, že je
jeho vozidlo vybaveno světlomety. Ba naopak, v ostrém světle kontrastní
reliéf ulice posetý nerovnostmi, za kterými lze tušit jámu neznámé
hloubky, přivede do úzkých i drsného motoristu. Tomu zbývá jen volit menší
zlo a často průjezd černou dírou vyloženě riskovat. Často dochází k
situaci, kdy jáma s rachotem pohltí celé kolo, vozidlo klesne na podběhy a
stává se sáněmi. V časech menší adheze místních zbytků asfaltu pokračuje
vozidlo, pardon sáně, v pohybu a spolu se sáňkařem končí v přilehlém
potoce. Místo je tak připraveno pro dalšího nešťastníka.
Není proto divu, že za takových podmínek hostující týmy jako satisfakci
požadují všechny body. Lakomí domácí však body jen tak dávat nechtějí.
Nezřídka tak padne návrh o body hrát nějakou soutěž. Třeba kuželky, jako
tuhle ve čtvrtek 27.9.2018. Bohužel se ukázalo, že domácí (Konstruktiva
„D“) už kuželky párkrát hrála a že celá hra je jen jejich rafinovaný
způsob, jak prozření hostů z tohoto „podvodu“ otupit a rozložit na delší
časový úsek. Mělo nás varovat, že zde mají šesti-dráhu. Ačkoliv to zprvu
nevypadalo špatně:
Hanka si se soupeřem tradičně pohrála jako kočka s myší a pěkným číslem
435 sýrů vyprovodila sebevědomého soupeře do sprchy (435/412). Sama však
poslední hody spěchala, a tak ještě s koulí v ruce vběhla do sprch
dlouho před soupeřem, když se předtím převlékala přímo na dráze. Oba
soupeři tak pokazili poslední hody.
Druhým naším hráčem byl Tomáš(P), nejvýkonnější sběrač bodů týmu a možná i
celé soutěže. Jeho geniální taktika: „zbytečně se nedřít, držet se soupeře
a posledním hodem jej překonat“ i dnes slavila úspěch (378/372).
Tímto však představení skončilo a to i přesto, že další nastoupili naši
dlouhodobě nejlepší borci z hlediska počtu shozených dřev.
Vláďa rychlými hody často testoval i pevnost samotných kuželek i celého
fundamentu tam vzadu. Je neuvěřitelné, co ten kuželkářský materiál vydrží!
Kuželky létaly jako zběsilé, ale ne v takovém počtu, v jakém by si přál on
i celý Žižkov. Ukázalo se, že zdejší klacky pozitivněji reagují na rány o
cca 20km/h pomalejší. Smolně prohrál o pár kousků (430/411), škoda.
Ani kapitán Pavel si neudělal výkonem radost. Dokonce bylo občas slyšet
i hlasitější projevy nespokojenosti. Vše však hluboko pod mezí slušnosti a
povoleného akustického tlaku. Ačkoliv ani jeho číslo (406) nebylo na
venkovní kuželnu špatné, jeho soupeř příjmenovec jej porazil (433).
Předposlední nastoupil Jarda- náš hráč, který s kuželkami začíná. Nyní
navíc po dlouhé pauze. Na výkonu to bohužel bylo vidět (281/410).
Poslední Tomáš(K) mohl hrát s čím dál klidnějším svědomím, jak v průběhu
bitvy na posledních čtyřech drahách rostl rozdíl v celkovém počtu
shozených kuželek do nedosažitelných mezí. A tak i jeho výkon rostl
(442/424) a to i přes to, že podlí soupeři na něho nasadili ženskou a k
tomu pohlednou.
Celkově jsme to projeli o 117 kuželek, 5/3 na body a odcházeli do tmy a
nebezpečí ulice Mezi sklady se smíšenými pocity.
Tomáš(K)
| Konstruktiva D – Žižkov C 5 : 3 2462 : 2345 |
