SK Žižkov B – SK Žižkov C
Protože od konce husitských válek se chrabří pražští následovníci Žižkovi (a jistě i potomci, neboť Žižka v Praze často pobýval) již významnějších bitev nezúčastňují, věnují se alespoň soupeření spotovnímu.
A protože dějiny dosud nezaznamenaly, že by žižkovák přetáhl palcátem jiného žižkováka, hodí se k popisu událostí 8. února L.P. 2023 historická transkripce:
Původně jednotný svaz pražanů žižkovských byl složitými ději rozdělen na čtyři vojska, čili proudy. Tato se zovou písmeny B,C,D a E a každé má svého hejtmana.
Toho dne stanula na pláni pod Parukářkou vojska B,C a D. Vojsko D pod vedením protřelého hejtmana Luboše zahájilo bitvu demolicí oddílu kolemjdoucích mimožižkovských a stáhlo se z pláně. Krátce po úklidu padlých Sparty C někteří bojovníci, neukojeni snadným vítězstvím, přešli do řad vojska C, aby pořádně smočili svůj palcát v krvi. A protože kolem již nikdo další nešel, pustila se vojska B a C do sebe.
Vojsko B bylo výše postaveno, nepřítomný hejtman Martin tedy zahájil (poslal spojku s rozkazy) bitvu aktivací oddílu lukostřelců pod vedením zkušeného střelce Pepy. Proti němu vyslal hejtman C, Pavel, oddíl kušiníků mladého Adama. Rozdíl generace i zkušeností se ihned projevil. Zatímco lukostřelci shledali, že jejich tradiční důstojné dlouhé šípy nedoletí příliš daleko (asi si omylem vzali ty zahnuté), krátké šípy kuší Adamových činily v zástupech paseku. Pepovi nepomohla ani výměna paseky v polovině střetnutí.
370:466
Po ústupu lukostřelců vyslal hetman béčka na pláň svoji těžkou jízdu Irini. Hejtman Pavel, stojíce na pravém křídle, vida takovou sílu nepřítele v pohybu, rozhodl obětovat levé křídlo. Bohužel před bitvou nedošlo k domluvě, které křídlo je které a z které strany se na křídla hledí. To mělo za následek, že hetmanovo pravé křídlo bylo považováno útočící Irini za levé; Pavel tak obětoval sám sebe. Průběh však nebyl jednoznačný. Když se hejtman otřepal z překvapení, obklopen plechovými komoni, dovedným manévrem změnil pole (a přehodil ručník) a začal mohutnou dorážku (nejlepší toho střetnutí). A již to vypadalo na zvrat v boji, ale Irinini plechoví jezdci udrželi vítězství o půl koňské hlavy (svědci tvrdí, že rozdíl byl menší, prý o koňské pysky). Na obou stranách padlo pět koní.
451:437
Po předchozím střetnutí koně obou vojsk odmítli pokračovat v boji.
Hejtmani tedy vyslaly opěšalé houfy sudličnic a cepnic. Tyto nelítostné bojovnice se do řeže ihned pustily hlava nehlava. Houf vedený Aničkou od začátku projevil v práci s cepem větší zručnost. Pod údery cepu lítaly kuželky ochotněji než pod ranami sudlic Stáni. I přes její veškerou snahu to byl marný boj. Stáňa úsilím zlámala deset sudlic, Anička jeden cep.
452:421
Na vedlejší pole byly vyslány Janovy oddíly bijců s řembihy, proti nim nasadil Pavel Jardovy palcáty. Jarda prošel nedávnou bitvou s partou cizáků, která mu k uspokojení nestačila. Přidal se tedy k vojsku C a po krátkém odpočinku opět naběhl do pole. Nu a tentokrát měl s protivníkem ještě méně práce než předtím a to i přes to, že zlomil osm palcátů.
390:429
Zásobovač podcenil výzbroj, a proto když oba hejtmani hnali do střetu své poslední zálohy, byla zbrojnice již prázdná a tito bojovníci byli vyzbrojeni pouze klacky. Velitel oddílu bé, Jan starší, bušil do davů klacky tak intenzivně, až třísky lítaly. Tomášův houf K si nenechal nic líbit a v boji klackem nalezl po čase i zalíbení. V polovině masakru však nebylo stále rozhodnuto, pokračovalo se v nerozhodném boji až do konce. O vítěztví tak rozhodly maličkosti. Zatímco Janovi selhalo pět klacků, Tomášovi pouze čtyři.
450:453
V napjaté situaci dovlekli hejtmani na bojiště své tajné trumfy. Béčko přitáhlo děla (tehdá se jim říkalo pušky) a Céčko tarasnice a píštaly. A oba vozy s prachem a koulemi. Velitel dělostřelců Míla zahájil mohutnou palbu na vozovou hradbu (ne)přátel. Tomášovy P baterie píšťal a tarasnic se ocitly v zoufalé situaci, avšak bez ohledu na ztráty stále ládoval. Situace však byla nepřehledná, dým z černého prachu dělostřelby zahaloval pláň očím hejtmanů, a tak bylo slyšet střídavě jásot obou vojsk. Když se dým rozptýlil, bylo vidět, že Míla naládoval více; ba dokonce dělotřelbou povážlivě narušil hradbu 500, která byla téměř na spadnutí. Tomovi se nevznítilo pět luntů, Míla nepodpálil jeden jediný.
498:465
Ovšem ani tento drtivý závěr Béčka nezvrátil situaci na bojišti, a hejtman Pavel tak mohl vyrvat prapor ze ztuhlých rukou soupeře. Nad bojištěm se ozval oslavný chorál „Kdož sú boží kuželkáři…“ a přeživší se stáhli k baru.
3:5
2611:2671
Jednalo se o velké vítězství Žižkova! Ve velké bitvě porazil Žižkov Žižkov. Takové srocení vojska žižkovské anály nepamatují. Bude se o něm a o vítězství dlouho vyprávět. Umělci zvažují tesat sousoší, malíři shání žižkovskou šeď. Lidové písně se formují v žižkovských pajzlech, básníci nahánějí múzy po Parukářce. Významný pivovar pojmenuje po bitvě své nejsilnějsí pivo. O bitvě bude zmínka ve slabikáři.
Do pavézy vyryl
Tomáš K.
