TJ Sokol Rudná C – SK Žižkov C
Mistrovství Prahy 2, to je soutěž, kterou nyní hrajeme. Prosím, povšimněte si zejména slova „Prahy“, protože toho dne jsme se zúčastnili jakési mimopražské soutěže. Cestování z okraje Prahy tmou kamsi do neznáma autobusem, ve kterém jsou ještě zabodané šípy domorodců, má punc jistého dobrodružství. Ačkoliv jsme jej absolvovali (a přežili) již mnohokrát předtím, rozhodně se nejedná o všední zážitek.
Toho dne ještě pršelo a skla autobusu byla zamlžena a nebylo vidět ven. Očekával jsem přepadení každou chvíli. Identifikace výstupní zastávky se omezila na „pár vteřina za drcnutím na druhém přejezdu“. Bohužel, přejezd byl opraven a drcnutí se nekonalo. Shodou okolností se však dostavník na správné zastávce zdržel tak dlouho, asi čekal než cestu uvolní karavana mormonských osadníků, až nám (do nebezpečných končin jezdíme zásadně ozdrojeni a po dvou) došlo, kde jsme.
Domorodci měli toho dne jiné starosti, než pokukovat po cizincích, pršelo, prošli jsme tedy hladce kolem sloonu a stájí až do pevnosti Fort Sokol Rudná a přivítali se s místními kuželkáři. Místní nás vždy vítají (vítali 🙂 ) s radostí, neboť jim vždy z takové dálky přivezeme body a zprávy z civilizace. Naopak si poslechneme jejich starosti s kuželnou, Sokolem, s indiány a kanibaly v okolí.
Sport tento, je zde velmi oblíben. Do kuželny se stahují hráči z jiných soutěží, aby podpořili tým fanděním a svoje zdraví alkoholickými nápoji. Častou chybou hostů proto bývá volba místa vzadu u zdi; s přibývajícím časem totiž mezi nimi a jejich hráčem vzniká zástup až dav neprůhledných rudenských. Pak nezbývá než vývoj na dráze sledovat podle mimiky a výkřiků těch místních, kteří na dráhu vidí a reakce si negovat. Pro pochopení, například výkřik „to je jelito!“ neznamená, že po negaci, je prejt všude kolem, jen v objemu jelita je prázdné místo, ale že se místnímu hráči nedaří a že se duel pro domácí nevyvíjí dobře. Hosté tak mohou zajásat.
Ale nyní již k zápasu:
Jako první nastoupil náš benjamínek Tomáš H, zvaný Herák (oslovení Jerry se neprosadilo), který mimořádně dorazil i na venkovní (v případe Rudné hooodně venkovní zápas) a jako vždy přišel, koulel, zvítězil a odešel. Zápas to byl napínavý, na první dráze prohrál, ale soupeři na druhé nevyšla dorážka a skóre se váhavě překotilo na naší stranu (358 – 368).
V tu chvíli jsme se radovali, že neobdržíme kanára, an nám vždy dlouhou cestou odtud chcípnul.
Po duelu Fantoma jsme se soustředili více na vítězství v počtu chyb, neb jsme prohrávali po dvou duelech 28:24. Na počet bodů a dřev 1-1, +31 pro domácí. Tomáš P. začal dobře, už to vypadalo, že ho budou kuželky poslouchat, ale ty se po slibném začátku náhle zatvrdily a odmítaly připadávat. A takto se to táhlo až do konce. (402 – 361)
Vida standardní vývoj, úkol splněn (kanár nebude), nastoupil Tom v klidu, posilněn příjemnou atmosférou hlediště i atmosférou CO2 čepovaného piva, aby si odehrál lehčí trénink. Celkem se dařilo a když si všiml, že soupeř je intenzívně nervozní, zavětřil vítězství. Tím ovšem nervozitu přenesl na sebe, začal ujíždět a prohrál. (417 – 412)
Vláďa, který nemá problém s interní oddílovou identifikací, na rozdíl od hromady Tomášů, nemá ani problém s kuželkami. Házel své osvědčené pumelice stylem „co netrefím, to se lekne a spadne“. Pravda, tady jsou jednotlivé kuželky výrazně psychicky odolnější (zejména fány) než u nás, ale i to stačí, aby byly tak popletené, že nepřipadávají ani domácím. Což „ocenila“ zejména Vláďova standardní protihráčka Jaruš, kterou naposledy porazil o padesát, když si u nás udělala osobák. Dnes to bylo výrazně gentlemanštější. (387 – 401)
Druhý bod nás nechával v klidu. Možnost remízy v Rudné, to jsme si ani nepřipouštěli. Tedy dokud nenastoupila Hanka. Tahle hráčka je famózní zejména tím, že dopředu sice neví, jak se jí budou hody kroutit, ale dokáže je kroutit celých sto hodů stejně. Je vidět, že má po zkouškách. Vliv změny zaměstnání byl patrný v tom, že nyní točila doleva (asi má nyní okno v kanceláři po levé straně, nebo jí přitahuje levice, či snad je okénko výdeje obědů vlevo). Hanka předvedla zde dosud nejlepší výkon a soupeřku si namazala na chleba. (330 – 426)
Začali jsme pomýšlet na remízu, ba i ta kacířská myšlenka leckoho napadla. Po zaváhání patého hráče soupeře jsme měli k dispozici 74 kuželky za stavu 3:2. Koukali jsme na našeho kapitána, jak se s tím vyrovná. Nyní již můžu doplnit, že na „hrdinného“ kapitána. Pavel se postavil na dráhu a od začátku vůbec nepřipustil nějaké spekulace. Zvítězil systémem „start – cíl“ a byl lepší ve všech dílčích činnostech. Napadalo mě, zda nezapomněl, že hraje na Rudné. (381 – 433)
Mohli jsme slavit. Davy místních se po letech bodů nedočkaly. Naopak, ani Robert Záruba si napamatuje, kdy jsme tady urvali nějaký bod. Velmi důležité vítězství opět zařídil náš nový mladý hráč, který do puntíku plní taktiku bývalého spoluhráče Karla Laciny „držet se soupeře, neplýtvat silami a posledním hodem jej přehodit“. Bohužel se oslav nezúčastnil, protože se zodpovědně věnoval přípravě na jeho další školní den.
Hurá! Zvítězili jsme! Ať žije Žižka!
Tomáš K.
| TJ Sokol Rudná C – SK Žižkov C | 2 : 6 | 2275 : 2401 |
